http://www.fitsport.eu
http://www.bonussplus.cz
Ostnatý samotář
Datum vložení článku: 21.12.2016

Kdysi jsem měla zato, že velcí hlodavci s bodlinami na hřbetě a ocase, známí jako dikobrazi, se batolí po zemi teplých klimatických pásem. Proto bylo pro mě překvapením, když na mě bodlináč začal prskat z výšky tří metrů, sedíce přitom mezi větvemi stromu u kanadské řeky Yukon.

Dikobrazi jsou opravdu teplomilná zvířata žijící v Africe, jižní Asii a jeden druh i v jižní Evropě. Dosahují délky až 90 cm a hmotnosti 30 kilo. Mají dlouhé, poměrně tlusté a uvnitř duté bodliny, které jsou vlastně přeměněné chlupy vyvinuté především na zadní polovině těla. Přední část bývá porostlá buď řidšími ostny nebo tuhými chlupy. Ocasní bodliny mohou při pohybu dikobraza hlasitě rachotit.

Patnáct druhů čeledi dikobrazovití žije skutečně výhradně na zemi. Aktivní je tento hlodavec v noci, přes den spí v zemních dutinách či skalních rozsedlinách. Žije samotářsky, do páru se sdružuje jen v době páření, přičemž mláďata se rodí už s měkkými přiléhajícími ostny. Ohrožený dikobraz zastrašuje nepřítele funěním, staví se k němu bokem, ježí bodliny, potřásá jimi a chřestí krátkým ocasem. Uzná-li to za vhodné, může prudkým stahem podkožního svalstva ostny usazené v kůži jen velmi volně vpíchnout do nepřítele. Nedokáže je však aktivně vystřelit.

Dikobraz evropský žije kolem Středozemního moře. Ve Střední Asii narazíte na strstoocasého dikobraza nejspíše ve velehorách západního Ťan-Šanu ve výšce nad 1000 metrů v bujných porostech divokého ořešáku, který ze severu a východu obklopuje Ferganskou kotlinu. V subtropickém nejjihovýchodnějším cípu Kavkazska – Talyši, mu poskytuje domov hustý podrost nádherných lesů obřích stromů, kapradin a lián. Afričtí zástupci dikobraza se vyskytují v severní části kontinentu od Etiopie po okraje Sahary a v jižní Africe.

Hlodavec, který mě zastrašoval v Kanadě byl však jen dikobrazův blízký příbuzný, žijící především na stromech. Šlo o urzona kanadského, který patří do čeledi označované jako novosvětští dikobrazi a která zahrnuje dvanáct druhů obývajících Severní a Jižní Ameriku. Dosahuje obvykle hmotnosti 4 až 7 kg, výjimečně až 18 kg. Vyskytuje se v Kanadě a v USA až po hranice s Mexikem. Dává přednost smíšeným lesům, ale v případě potřeby se dokáže přizpůsobit i podmínkám pro něj zcela netypických biotopů, jakými jsou např. křovinaté porosty nebo dokonce otevřená tundra.

Přes den ursoni obvykle spí ve vidlici větví stromů a v noci po nich pomalu lezou, aby se nakrmili kůrou, pupeny a plody. Mají ostny krátké, zato opatřené zpětnými háčky na špičkách. Z kůže je lze jen ztěží vytáhnout. Urzon je také dobrý plavec. Ve vodě pomáhají jeho tělo nadnášet právě duté ostny. Jihoamerický zástupce ursonů – kuandu, je díky dlouhému lysé ocasu a drápům nejobratnějším šplhounem této čeledi.

Odchovy těchto hlodavců jsou v zajetí ojedinělé. V České republice chová urzony pouze Zoo Děčín, Brno a Praha, v Evropě se mláďata objevila jen v několika zahradách.

Text a foto: Dana Jakoubková, Outdoor magazín

ZPĚT