http://www.bonussplus.cz
http://www.fitsport.eu
Menorka - Ostrovní Popelka
Datum vložení článku: 20.7.2017

Tiše a v ústraní, daleko od turistického běsnění, leží země dávné civilizace. Její sousedé na ni shlíží trochu pohrdlivě, prý je nudná. Pro toho, k jehož atributům přitažlivosti patří mondénnost, vřava a nablýskané polobotky, jistě ano.

Kdo se však vydává za hlukem křiku racků, symfonií cikád, tříštění mořských vln či větru ve větvích, pro toho je ostrov Menorka ve španělském souostroví Baleáry oázou neokázalé přirozené krásy, poetickou harmonií krajiny a duševního klidu. Stačí nazout pohorky, vsednout na kolo nebo vzít do ruky pádlo.

Pestrá krajina

Přistát na tak kouzelném ostrově a neponořit se do jeho duše by bylo pohříchu škoda. Koho uchvacuje nespoutaná divokost, ten bude nadšen z pobřeží severního. Kdo obdivuje malebnou panenskost, ten se musí vydat na jih.

Ostrov měří od západu na východ přibližně padesát kilometrů, na šířku má šestnáct. Rozdělen je na dvě geologicky odlišné části. Sever ostrova – Tramuntana tvoří horniny související s vývojem evropských pohoří. Jih ostrova, jemuž se říká Migjorn, tvoří tzv. mořský vápenec, jehož dnes silně erodovaný povrch tvoří krustu s ostrými hranami.

Charakteristickým rysem krajiny jsou rozlehlé pláně a táhlá návrší. V nízko položených oblastech (spodní mediteránní stupeň) bují macchie – porosty vždyzelených pichlavých keřů (vřesovce, jalovce, myrta, vavřín…) s vonnými bylinami v podrostu (tymián, dobromysl, máta, šalvěj, …). Převládajícím rostlinstvem nížinné zóny jsou však kulturní rostliny a zemědělství po staletí zůstává podstatným zdrojem obživy a příjmů domorodců.

Menorka je stejně jako ostrov Ibiza chráněná v celé ploše jako biosférická rezervace UNESCO (1993) zahrnující osmnáct chráněných území. Jde tedy o místo mimořádné důležitosti jak z hlediska přírodního bohatství, tak kulturního dědictví, a proto je zde maximálně omezen vliv masového turismu, resp. ten zde nehrozí. Pobřeží tudíž nezdobí konglomeráty výškových hotelů a turistická infrastruktura je do krajiny implantována účelně a s maximální citlivostí.

Kaňony

Vápencová deska rozkládající se na jihu je roztrhaná nehlubokými roklemi a soutěskami (barrancas) směřujícími kolmo k linii pobřeží, které zavedou člověka k řadě nádherných malých zátok obklopených útesy a porosty borovic. Jde o jeden z nejzajímavějších geomorfologických prvků ostrova. Tento nápadný prvek krajiny jich zahrnuje na čtyřicet, z nichž asi deset je delších než tři kilometry. Jsou bohatě zarostlé vegetací a skrývají 220 druhů fauny a flóry, z níž je 26 endemických. Nejpopulárnější je barranc d´Algendar (12 km) u Cala Galdana.

Jeskyně

Na padesát suchozemských a deset podmořských jeskyní je ukryto v severním i jižním pobřeží, přičemž v mnoha z těch, které nejsou spojené s otevřeným mořem, žijí jedineční živočichové.

Mokřady

Sladkovodní mokřiny s věncem písečných dun jsou dalším specifikem ostrova. Jde o pobřežní oblasti zasahující až dva kilometry do vnitrozemí s mnoha rozličnými druhy života ve svém přirozeném prostředí. Na východě je to Es Grau, na severu Son Saura, Tirant, Cavalleria, Pregonda, Pilar a La Vall, na jihu Son Bou. K rozlohou menším lokalitám patří Arenal d´en Castell, Binimel-lá či Mongofre.

Zátoky, pláže a útesy

Ty jsou menorským klenotem a většina z nich má ocenění modré vlajky pro svoji panenskost. Krystalicky jasná barva vody má co dělat s „Neptunovou travou“ (posidonia oceanica), jejíž výskyt je zárukou naprosté čistoty a uchování dobrého zdraví pobřeží. Na ostrově se nachází asi 70 malých pláží, z nichž pouze 30 je zastavěných. Všechny pláže jsou veřejné, ale pozemek před panenskými plážemi bývá často soukromým majetkem. Chcete-li tedy dojet autem co nejblíže k moři, musíte místnímu hlídači pozemku zaplatit parkovné (cca 4 – 6 E). Místní hovoří o tzv. „ekologické dani“. Pěšky lze projít pozemek zcela zdarma. Nejdelší písečná pláž na Menorce se nachází na jihu ostrova, jmenuje se Son Bou a měří přes dva kilometry. Velká část pláže je vyhrazena nudismu, ostatně ten má na ostrově, stejně jako ve Španělsku obecně, zelenou. Při putování ostrovem projdete tolik pláží, kde nikdo nebude, že budou plavky asi zbytečné.

Dramatické skalní formace nejenže dotvářejí působivou scenérii krajiny, ale jsou i z biologického hlediska důležitým prvkem pro přežití specifických rostlinných i živočišných druhů.

Pěšky nebo na kole

To, co bylo ostrovu upřeno v dramatických horských scenériích, jakými se může pyšnit sousední Mallorka, je zde kompenzováno velkým množstvím tajuplných prehistorických památek, které zpestřují téměř každou turistickou trasu. Ani při nejlepší vůli je člověk nedokáže zvládnout za jeden týden. Vedou po pobřeží přes skalní útesy, skrze opuštěné zátoky a písečné duny, hustými lesy i kolem polorozpadlých strážních věží a větrem zkoušených majáků. Zavedou poutníka do hlubokých kaňonů, k panenským plážím i do jeskyní.

Pěšky nebo na kole objevíte tajnosti ostrova, které zůstávají autoturistům a plážovým povalečům zcela skryty. Stezky lehké vedou bujnými lesy, protáhnou vás přes pole a pastviny, mezi kamennými zídkami i stády krav. Traily náročnější se spouští do roklin a kaňonů, přeskakují kameny a potoky, kopírují útesy i křižují pláže. Můžete dny putovat s brašnami po polních cestách vnitrozemí a pomalu se ani nezpotit, nebo si užít „houpačky“ výjezdů a sjezdů (často technicky náročných) v kaňony roztrhaném Migjorn.

Pro pohodlné cyklisty je vděčnou trasou výlet po silnici Camí de Tramontana (minimální provoz), typickou menorskou krajinou s pastvinami a kamennými zídkami k oáze klidu Cap de Cavalleria – výspě rozeklaného severního pobřeží s dalekým výhledem na moře a malé ostrůvky.

S hlavou nad hladinou

S možnostmi aktivit narozených ve vodě je zde skoro nemožné zůstat ležet na pláži. Stačí si jen vybrat, zda chcete mít hlavu pod vodou či nad.

Pokud mluvíme o pohledu na ostrov z paluby kajaku, je Menorka opravdu perlou Středomoří. Ostrov má 285 kilometrů pobřeží, zkušený kajakář jej tedy snadno obepluje celý v kajaku cestovním, začátečníci si mohou vybrat jenom nejhezčí úseky a prozkoumat je s průvodcem v půl či celodenním výletu na Sit-on-top kajaku. Právě kajakář si může užívat robinsoniádu i v těch kouzelných zátokách s načervenalým pískem, které jsou pěšímu turistovi či cyklistovi přístupné jen stěží.

Úhel pohledu z mořské hladiny na pobřežní útesy vyrůstající zvláště na severním pobřeží až do devadesátimetrové výšky je impozantní. Kobaltová modř otevřené hladiny zrcadlící temné skály se v jeskyních střídá se světle modrou (krásná příležitost ke šnorchlování). Bezútěšně, až trochu děsivě působící skalní formace nedávají příliš šance na život, přesto jsme zahlédli i na těch nejnepřístupnějších římsách vysoko nad vodou pást se divoké kozy.

Mořské proudy jsou zde vlídné, ale trnovou korunu výletu podél severní linie břehu může nasadit silný vítr tramuntana, který nám ukázal, že umí změnit poměrně idylický výlet v několikahodinový boj mezi dvoumetrovými vlnami a ostrými skalisky. Na severu a východě můžete jen z kajaku prozkoumat řadu maličkých ostrůvků blízko pobřeží, kde se těší blahému žití pouze endemický druh ještěrky, králíci a kozy, a v mnoha případech jsou ostrovy obléhány koloniemi mořských ptáků. Významné jsou především ostrůvky Aire, Audouin, Porros a Colom.

O co divočeji působí sever ostrova, o to romantičtěji se tváří jih. Útesy jsou nižší, zářivě prosluněné, mnohem více porostlé vegetací především borových hájů, zelenkavá a ne tak hluboká voda nenabádá ke strachu. Jakoby tu bylo více světla, více tepla, více barev. Pokud fouká, pak jde o teplý vítr z Afriky zvaný stejně jako jižní část ostrova – migjorn. Bohužel, ten s sebou přináší velké množství žahavých medúz, takže bude-li na jihu silně foukat, víte, že byste neměli lézt do vody.

Stabilní vítr je pro ostrov charakteristický. Mluvíme-li o větru výše, máme na mysli mnohem větší intenzitu, než je běžné. Díky větru jsou zde tedy i velmi příznivé podmínky pro surfování a plachtění. Specielně mělký mořský záliv Fornells a Ses Salines, zasahující do vnitrozemí dlouhé tři kilometry a stále otevřený severnímu větru, je domovem některých z nejlepších surfařů a jachtařů Evropy.


S hlavou pod hladinou

Podmořský jeskynní systém, korály pokryté skalní formace či vraky lodí zařadily Menorku mezi atraktivní potápěčské lokality. Ne nadarmo se moři kolem Baleárských ostrovů říká Karibik Evropy. Krystalicky čistá voda s viditelností přesahující místy 30 metrů hloubky je domovem řady podmořských druhů jako třeba humrů, chobotnic, mořských koníků, žraloků či stovek barevných korálových rybek, které se vám ochotně schovají do dlaně. Mezi populární lokality patří například Slipway v chráněném šest kilometrů dlouhém zálivu, proslulý Pont d´en Gil – 200 metrů hluboká podmořská propast a jeskyně se stalaktity, jeskyně La Bonita, Gruta Azul, Cathedral nebo vrak Santa Clara uložený ve 47 metrech hloubky. Začátečníci se pak vyřádí na „hřišti“ Seven Fathoms v Cala en Blanes.

Pokud nevlastníte potápěčský průkaz, je zde možnost dostat se pod vodu i bez předchozích zkušeností tzv. „na zkoušku“ v rámci dvouhodinové výuky s kvalifikovaným instruktorem některé z potápěčských bází. Nejlevněji se podíváte pod vodu s vlastním šnorchlem a brýlemi, přičemž mořská rezervace (Reserva marina) táhnoucí se podél severní pobřežní linie od Fornells desítku kilometrů až po Cap Gros vám k tomu dá bezpočet příležitostí v každé zátoce. Pro šnorchlování bychom však doporučili spíše jižní pobřeží, které je až kýčovitě krásné a budí dojem bezpečnějšího a teplejšího koutu s průrvami a jeskyněmi v útesech. Nejlepší dobou pro potápění a šnorchlování je březen – květen a září – listopad.

 

Podmořská louka

Klíčem k ochraně ostrovní biosféry se stalo omezení výstavby a snaha o potlačení vlivu masové turistiky především na citlivý ekosystém zdejších překrásných zátok s plážemi. Veledůležitým se stalo zachování rozlehlých ploch pobřežních dun se zcela specifickou flórou a zamezení znečištění moře a mechanického porušení podmořského porostu (rybářské sítě, kotvy, bóje, odpadky…), respektive zachování příznivých podmínek pro výskyt pozoruhodné mořské rostliny posidonie (posidonia oceanica), která funguje jako přirozený filtr. Středozemní moře je jediným domovem této mořské trávy (říká se jí také Neptunova), která vytváří obrovské plochy „podmořských luk“, jež sahají až do hloubky padesáti metrů (kde je ještě možná fotosyntéza). Její výskyt je rozhodující pro čistotu a barvu vody Středomoří. Současně slouží jako útočiště, místo pro reprodukci a zdroj potravy pro mnoho mořských živočichů.

Muzeum pod širým nebem

Koho zajímá historie, ten si na Menorce stěží odpočine. Ostrov byl vzhledem k jeho strategickému umístění v srdci západního Středomoří od prehistorických dob scénou pro různé kultury. Všichni tito lidé zanechali na ostrově bohaté historické dědictví. Féničané, Řekové, Kartaginci, Římané (ti jej nazvali Minor – menší), Maurové, Španělé, Angličané i Francouzi. Lidská přítomnost na ostrově je zaznamenána počátkem doby bronzové (2000 let před Kristem) jako Talayotská kultura, po níž se zde dochovaly v nevídané míře megalitické památky. Mezi nejvýraznější se počítají stavby zvané taulas, talayots a navetas. Taulas, které se nacházejí pouze na Menorce, jsou sestavou dvou precizně opracovaných monolitů ve tvaru písmene T vysokou až pět metrů a vážící několik tun, která měla patrně náboženský význam. Kamenná stavba pravidelných rozměrů ve tvaru kuželovité věže vysoké až dvanáct metrů se jmenuje talayot a stojí vždy na vyvýšenině. Malým stavbám připomínající tvarem obrácenou loď, postaveným z opracovaných kamenných bloků, se říká navetas a podle archeologů jde o tzv. bárkové hroby. Okolo sestavy taula – talayot jsou rozmístěny další stavby obydlí, sýpek, jímek na vodu a dalších, jejichž účel je mnohdy neznámý.

Vzhledem k tomu, že archeologický výzkum ostrova má zatím krátkou historii, máte šanci stát se při prozkoumávání ostrova objevitelem skrytých tajemství dějin. Neměli byste však vynechat již odkryté stavby i celé kyklopské vesnice jako třeba v Trepuco či Son Catlar, nejcelistvější megalitické sídliště Torre d\\\'en Gaumes, zcela zachovalou pohřební komoru Naveta d´es Tudons, Torralba d´en Salort – zbytky prehistorické vesnice s dokonale zachovalou taulou nebo pohřebiště Calas Coves a Cala Morell. S pěkným pěším výletem (dá se zvládnout i na kole) můžete spojit i návštěvu ruin megalitické osady Son Mercer de Baix s výhledem do soutěsky Son Fideu.

Něco navíc

Cova d´en Xoroi – vyhlášená kavárna zbudovaná v jeskyni vysoko nad hladinou moře je dobrou pozorovatelnou západu slunce

Subaida – vyhlášená farma, kde si můžete zakoupit ty nejlepší suvenýry – vynikající sýry a lahodné víno

Molí de Dalt (Sant Lluís) – zrekonstruovaný větrný mlýn, v němž je zbudováno muzeum

Binibeca Vell – nejkouzelnější původní vesnička na ostrově

Bodegas Binifadet – vinné sklepy s tím nejlepším, co ostrov znalcům nabízí

Fabrica Gin Xoriguer – výrobna speciálního menorského ginu, pozůstatek britského vlivu

Mola – monumentální opevnění města Maó (Mahon)

Ciutadella – půvabné staré město s hradem, úzkými uličkami a útulnými kavárnami

Son Martolleret – skvělá ukázka práce ušlechtilých koní menorquín

Es Barranc – vyhlášená restaurace v Cala Galadana nabízející typické menorské pochoutky

Molí d´es Recó - stylová restaurace v budově větrného mlýnu v Mercadal, přímo u hlavní silnice C-721, menorská domácí kuchyně.

 

ZPĚT