http://www.chemservis.eu
http://www.bonussplus.cz
http://
Jezerní starosti
Datum vložení článku: 26.7.2017

Jezera jsou jen dočasným zjevem na zemském povrchu

Sotva se vytvoří jezerní pánev a naplní se vodou, začne také opačný proces – zanikání jezera.Jeho přirozený biologický postup stárnutí je řízen především eutrofizací tj. obohacováním rostlinnými živinami a jinými nánosy. Neméně zasahuje do života jezer člověk. Tyto příčiny působí v procesu zanikání různou rychlostí, často velmi nápadně, jindy téměř neviditelně. Každé jezero má tedy v sobě zárodek smrti stejně jako vše na Zemi. Při zanikání jezer zarůstáním je důležitý tvar jezera, tvar břehů, chemické vlastnosti vody, podnebí a účinky větrů. Nejsnáze zarůstají jezera mělká. Je-li příhodný vítr, jsou rostlinné zbytky roznášeny daleko do jezera. Na návětrné straně zarůstá jezero méně než na straně opačné. Na dně se zvyšuje kyprá humusová vrstva a připravuje se tak živný podklad pro rostliny, které se tu později zachytí. Zamrzání jezer pomáhá ničit povadlé zbytky vegetace, a ty pak zanášejí dno, což vede nakonec k vytvoření mělčin a ostrůvků vegetace. Také živočichové mají na zanikání jezera svůj podíl. Mlži a vodní plži hromadí skořápky na dně, někdy v pozoruhodném množství. Toky ústící do jezera přinášejí do jezer nánosy jílovité, písčité a štěrkové, a u malých a mělkých jezer nakonec nerostné náplavy převažují nad nakupením vegetace a jejích zbytků. Přímo jepičí život mají některá ledovcová jezírka. Když roztává konec ledovcového splazu, oddělují se z rozpukaného ledovce kusy ledu obalené bahnem a kamením. Pod obalovou vrstvou zůstává led dlouho uchován a teprve změna podnebí nebo prosakující deštové vody je pozvolna taví. Po rozpuštění mrtvého ledu vydrží voda chvíli v zaoblené pánvičce, ale protože se podmáčené nestabilní podloží sesouvá, nakonec jezírko zanikne, změní se v mokřinu, a ta nakonec vyschne. Tato jezírka už Slované nazvali „zoly“, a některá z nich přežila díky rostlinstvu a stromům, které zpevnily jejich břehy dodnes například v severoněmecké nížině. Ze sedimentárních hornin a ledovcových uloženin čerpá jezero daleko více živin, a proto zarůstá s stárne rychleji. Zpravidla již sníh a déšť přinášejí do jezer jisté množství těchto minerálních živin, ale většina prvků se dostává do jezera spodní vodou a řekami. Biologickým rozkladem zbytků rostlin se velmi rychle spotřebovává kyslík rozpuštěný ve vodě. Přísun vzdušného kyslíku do stojatých vod je pochod příliš pomalý, aby se jím odstranil stálý nedostatek kyslíku v hluboké vodě jezera. Ve špatně okysličené vodě rozkládají anaerobní bakterie organické látky, přičemž se vyvíjejí látky jedovaté a páchnoucí sirovodík. V mírném zeměpisném pásmu mají mladá jezera ve všech hloubkách čirou vodu, bohatou kyslíkem a chudou sloučeninami dusíku a fosforu. Růst fytoplanktonu je tím silně omezen a jezero může osídlit jen málo rostlin a živočichů. Rychlá výměna vody zpomaluje eutrofizaci, přičemž celkový obsah vody se vymění u jednoho jezera za týden, u druhého třeba za stovky let. Vše závisí na objemu přítoků a odtoků. Výjimkou mohou být jezera na málo rozpustných horninách, kde i při pozvolném průtoku zůstává voda čirá a chudá živinami (např.jezero Tahoe v USA).

ZPĚT