http://www.bonussplus.cz
http://www.fitsport.eu
Colca Canyon, Arequipa, Peru
Datum vložení článku: 16.1.2018

2 největší canyon světa - cca 4000mnm

Začnu tento článek asi zřejmě velmi neobvyklým způsobem, a to dopisem. Ale cítím, že to je dobrý nápad, protože když jsem ho psala, ta jsem se zrovna nacházela v místě, o kterém se chystám povyprávět. Bohužel jsem neměla tu možnost dopis poslat, nebo spíš dokončit (díky své lenosti), tak alespoň zvolím tuto cestu. Snad se dostane do dobrých rukou.

Ahoj tatínku a všichni, co zrovna čtete tento dopis!

Už je to skoro 14 dní, co jsem na cestách a je toho tolik, co bych vám chtěla říct a vyprávět, že ani nevím, kde začít. Naši cestu jsme začali v Peru - v Limě, kde jsme strávili asi 5 dní, aklimatizovali se a poznali plno nových přátel z celého světa. Poté jsme odcestovali do Iky, kde se poblíž nachází malá vesnička Huacachina s lagunou uprostřed pouště. Fantastický zážitek. Bydleli jsme v nádherným, přesto levným hostelu s bazénem, palmami a houpacími sítěmi.

Vše je tak levné. Noc i se snídaní nás přišla na 3 eura. Pivo 1 euro, což nebylo tak špatný, když to porovnám s Irskem. Po 3 nocích jsme odcestovali do Nasci, viděli slavné mysteriózní Nasca lines, hrobky s pozůstatky Inků a ten samý den se vrhli na další šílenou cestu - několikahodinovou jízdu do známého města Haraquipa. Po 10 hodinách strávených v autobuse se šíleným řidičem přežvykujícím listy koky (což ho udržovalo při životě) jsme živí a zdraví dorazili na místo.

Za 40 dolarů jsme si koupili 3 denní túru s pobytem v druhém největším kaňonu světa - Colca Canyon, kde se momentálně nacházíme. Včera jsme si ten slavný kaňon sešli pěsky. Trvalo nám to asi 4 hodiny, poté jsme si prošli takovou malou džunglí do místa, kde jsme měli strávit první noc. Jen my (6 osob), náš průvodce a jedna místní obyvatelka, která nám uvařila skvělou večeri. Vyčerpáním jsem padli do ne zrovna nejpohodlnější postele, ale to už jsem ani nestačila vnímat.

Zrovna jsem se probudila na nejkrásnějším místě na světě. V místě, kam se auta nemají šanci dostat. Lidé si sem dováží potravu na oslech a mulách. Nachází se zde poblíž pouze dvě malé vesničky, každá asi o 200 obyvatelích. Tam máme dnes namířeno. Túra to bude drsná, už dnes mě bolí nohy po včerejším sešlapu. Do toho bude pražit sluníčko. Nemůžu se dočkat.

V druhé vesničce se však nachází malá oáza s bazénem, kam se půjdeme za odměnu svlažit. Už teď je nadherně a to je teprve 7 hodin ráno. Zatím končím. Jdu na snídani a popít trochu čaje z koka listů, abych tu osmihodinovou túru vůbec zvládla.

Takže asi takhle probíhal můj první den, noc a následující ráno strávené v kaňonu. Ano, hned po snídani jsme se vydali na naši vysněnou vycházku napříč kaňonem. Chvílemi jsme šli nahoru, chvílemi dolů, med to zrovna nebyl, ale to se dalo očekávat a za procházku růžovým sadem jsme si bohužel nezaplatili :)

Po pár hodinách jsme se dostali do první vesničky zvané Malata, nic více nic méně, pouze pár domků, místních obyvatel, malé náměstíčko o asi10 mčtverečních (a s provizorním kostelíčkem uprostřed) a muzeem, do kterého jsme měli namířeno. Před tím jsme dostali od místních dobře vychlazený tradiční, bohužel nealkoholický nápoj Cica. Ale bodl. Muzeíčko bylo opravdu maličké, ale za to velice zajímavé.

Asi tak1 metrvysoká 70 letá peruánská babička nám dala výklad ke každé věci, která se zde nacházela. Například i přesto, že zdejší obyvatelé si užívají elektřiny už 6 měsíců, stále si svítí ručně vyráběnými svícemi...mouku tlučou kameny (kukuřičná vede), látku si sami tkají, používají při tom vlnu z lamy (což je velice příjemný a hlavně kvalitní materiál), ručně obdělávají pole, pěstují kuřata a prasata a žijí jako před desítkami let - období, na které si moje babička pořád stěžuje, že bylo dost práce ve srovnání s dneškem). Žijí skromně, obyčejně, ale šťastně. Potřebují-li něco ve městě, zapřáhnou muly a vydají se na několikahodinou, ne-li denní výpravu. Byla jsem v šoku. Před tím jsem si bohužel neuvědomovala, že takový způsob života ještě někde existuje. Nebyl ale důvod někoho litovat. Spíš závidět...

Asi po hodině jsme vesničku opustili a vydali se dál na další exkurzi o pár úpatí opodál, kde nás čekal oběd a hlavně BAZÉN. Ráj na zemi. Obklopeni horami, v zemi nikoho. Noc jsme strávili v opravdu jedinečném hostýlku vyrobeném ze slámy, trav, místních kaktusů agáve, s postelemi uplácaných z hlíny. Nezapomenutelný zážitek :) Myslím, že jsem tuto noc snědla desítky brouků a pavouků.

3 hodiny ráno - budíček. Tma jako v pytli, nasazuji čelovku a hurá nohoru, zpět na úpatí Colca Canyonu. Po 2 hodinách (mezitím 10 minut odpočinek na rozdýchání a malou sušenku) se dostávám já a další hrdina z Francie na vrchol - splavená ale šťastná. DOKÁZALA jsem to. Tento pocit bych za nic na světě nevyměnila, cítila jsem se jako Damon Hilary zdolávající K2. Poté jsem počkala na zbytek své posádky, kteří byli trochu pomalejší a zdatně se odkulhala do nedaleké vesničky na pořádnou snídani.

Výprava mi dala opravnu hodně, poznala jsem jak žijí místní domorodci, viděla nedotčenou, přenádhernou krajinu a hlavně měla to štěstí spatřit Condora, který je pro tuto oblast charakteristický, ale v dnešní době patří mezi ohrožené druhy. Ale o tomto ptačím obrovi v některém z dalších článků....

Karolina BREJCHOVA

ZPĚT